15.díl-Velký den

20. dubna 2008 v 17:47 | Lalinka & Intíček |  Příběh bez konce

15.díl Příběhu bez konce

Klik na celý článek:

Takže..je to tady..moje nervozita je na maximu

Dneska se vdávám.

"To bude dobrý,zhluboka dýchej." říkám si v duchu pro sebe
Jen je mi trochu líto, že se toho mí rodiče nedožili.Určitě by si Jakuba oblíbili.
Takže za hodinu tam máme být, pak mám nastoupit ke kadeřnici, pak mě nalíčí a oblečou a pak...se budu vdávat!!!:)
Ježiši..už nemůžu ani spát jak jsem nervózní.A přitom jsou teprve čtyři hodiny ráno.
Nakonec se mi podaří ještě na chvíli usnout..
"Vstávat lenochu!!" zakvičí Jakub z koupelny a vejde do ložnice.
Já se pořád ještě válelím mezi polštáři s hlavou pod peřinou.
Jakub ke mně přišel nakloní se na mě a dá mi pusu na čelo.
"Jak sese vyspala?" zeptá se mě a sedne si ke na postel
"Mmm docela dobře" zamručím a obejmu ho.
Přitom se spolu svalíme na postel ležíme tak vedle sebe a Jakub si hraje s mojí rukou.
Najednou si vzpomenu, kolik je hodin.Oba dva vyskočíme z postele a rychle se oblékáme.
Pak nasedneme do auta a jedeme si vyzvednout oblečení a ke kadeřníkovi.
Nakonec jsme to stihli..
"Uff" oddychnu si a Jakub nasadí jakový výraz typu Já ti to říkal, ale usmívá se.
Čas ubýhal docela rychle a tak není divu že bylo jedenáct raz dva.Všichni už seděli na svých místech a my byli připraveni na to říct si ANO.
No..stojíme tam naproti sobě, koukáme na sebe a já se jen nejistě usmívám.
Jakub mi pošle vzdušný polibek a říká :"Moc ti to sluší"
"Děkuju, tobě taky" opětuju mu lichotku
Pa se už dostaví paní, co nás má oddat a už stačí říct jen jedno slovo- ANO
A je to tady zase..začíná mi být zima, ale to se dá vydržet, horší je, že se mi klepou ruce.
Jakub mě chytá za ruku a nasazuje mi prstýnek...cítím, že poprvé v životě jsem šťastná.
A první novomanželský polibek..:)
Po svatbě za námi přišla Míša a dala mi takový veliký balíček.
"Co v tom je?" zeptám se jí
"Otevři a uvidíš" odpoví mi
Tak jsem se snažila, ale v krabici byla další krabice, v ní další a tak to pokračovalo, až jsem si myslela, že to jsou jen krabice.
Nakonec jsem se dohrabala k menší obálce.Rozbalila jsem ji a málem mi vypadly oči z důlku.
"To nemyslíš vážně!" vypadne ze mě.
"To od tebe nemůžu přijmout!" a odvracela jsem ten papírek
"Co tam řešíte?" zeptá se mě pak Jaku.b a přijde za námi.
Podám mu ten papír a taky to s ním málem šlahne.
"To ale opravdu nemůžeme přijmout" odpoví stejně jako já
"Ale ano..je to dárek ode mě a ještě pár Jakubových kámošů.
Kdo by se ptal co na tom papírku bylo, odpověď je DŮM.
Moje nejlepší kámoška a Jakubovi kamarádi(mimochodem všichni šíleně zazobaní) nám koupili dům.
My jsme měli jet asi na dva týdny na líbánky, takže se nám nabídli, že nám všechny věci vystěhují a jelikož jsem ten dům měla v podnájmu, tak tam moc mých věcí nebylo.
Nasedli jsme do auta a jeli..
V autě se mě Jakub ještě ptá, jestli se těším na dva týdny dovolené..
Jen hlavou zavrtím že ano, usměju se a opřu si hlavu o Jakubovo rameno.V zápětí usínám.
-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
----pokračování příště-------:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 :-) :-) | 3. listopadu 2008 v 19:36 | Reagovat

to je krasneeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama